|
3. Zrození bohů (pokračování)
V ÁSGARDU se nacházel chrám GLADSHEIM ("zářivý
domov"), nejkrásnější budova světa, vybavená dvanácti křesly pro
bohy. Když si chtěli Ásové postavit hrad, slíbili obru - staviteli
za ženu FREYJU, pozdější Ódinovu manželku, postaví-li bohům bez
cizí pomoci během zimy hrad. Pomáhat mu mohl jen kůň SVADILFARI
("konající nešťastnou jízdu"). Stavba byla až na hradní bránu
téměř hotova, když se v lese objevila kobyla, ve kterou se proměnil
zlý bůh LOKI. Splašil Svadilfara, a ten utekl. Stavitel musel
koně hledat a tím ztratil spoustu času, práci nestihl a nakonec
ho bůh Tór zabil svým kladivem.
V chrámu GLADSHEIMU se nachází také VALHALLA
("síň padlých" nebo "sál vyvolených"), Ódinovo sídlo. V tomto
sále, který je vyzdoben oštěpy a štíty a vybaven zlatými sedadly
pro bohy i trůnem pro Ódina, se shromažďují všichni muži, kteří
zahynuli hrdinskou smrtí (našli smrt na bitevním poli). Valkýry,
dcery Ódina a bohyně země JORD (nebo Erdy), které ve službách
Ódinových určují, kdo v boji padne, vedou bojovníky do Valhally,
kde hrdinové každý večer stolují s Ódinem, jedí maso kance SAEHRÍMNIHO
(Saehrímnir, "mořské zvíře černé jako saze"), aby obnovily své
síly, a pijí medovinu, jež je získávána z vemena kozy HEIDRÚN
(Heidrun). Ódin, doprovázen dvěma vlky GERIM ("chtivý") a FREKIM
("žravý"), pije víno.
Mrtví, kteří nezemřeli na bitevním poli,
ale s+tářím nebo na nějakou nemoc - s vyjímkou utonulých, které
k sobě v síti přitahuje RÁN (Ran), žena boha moře ÄGIHO (Ägir,
"moře") - pobývali v NIFLHELU ("tmavá Hel"), v říši bohyně HEL.
Hel má být napůl černá, napůl bledá, chmurná a krutá. Kdo jednou
vstoupí do její říše, už ji nikdy neopustí. Říše Nifhel však v
původní germánské mytologii nebyla místem, kde si hříšníci odpykávali
trest, jako křesťanské peklo. Představy o tom, že tam provinilci
chodili po vřesovišti, hustě porostlém trny, a že musí přebrodit
dlouhou řeku, plnou ostrých úlomků ledu, vznikly zřejmě až vlivem
křesťanství. Před řekou se prý v podsvětí nacházela louka, která
se v Heliandu nazývala rájem zesnulých.
4. Stvoření světa
Po Ymiho smrti, poté co vytekla krev tohoto
zabitého obra, nastala potopa světa. Všichni obři z jinovatky
se utopili kromě Ymiho vnuka BERGELMIHO (Bergelmir, "řvoucí jako
medvěd", "řvoucí v horách") a jeho ženy, kteří se zachránili na
lodi.
Bohové, Búriho synové, hodili Ymiho mrtvolu
doprostřed Ginnungagapu a stvořili z jeho těla svět. Z Ymiho krve
se stalo moře a řeky, z jeho potu vznikla jezera, z jeho masa
země, z kostí hory, ze zubů a rozbitých kostí byly vytvořeny skály.
Jeho lebka se stala oblohou, z jeho vlasů vznikly stromy. Mozek
vyhodili bohové do vzduchu, a tak vznikly mraky. Z Ymiho obočí
byl stvořen MIDGARD. Název znamená "sídlo uprostřed", část mezi
nebem a říší mrtvých, obydlenou lidmi. Midgard byl pokládán za
střed Země, který byl někdy zobrazován jako hrad. Obklopuje ho
praoceán , v němž žije had MIDGARD ("had světa"). Ásové hodili
hada do praoceánu, kde vyrostl do takové velikosti, že podle některých
představ obepínal celou Zemi. S tímto netvorem bojoval Tór, který
se několikrát marně pokoušel hada zabít. Vně Midgardu se rozprostírá
UTGARD ("vnější svět"), svět obrů a jiných nestvůr. Ty spojuje
most BIFRÖST ("zmrzlá duha"), hlídaný bohem svítání HEIMDALEM.
V jiných kosmografických modelech byla
lokalizace uvedena jinak. Například Mitgard byl přemístěn na západ,
Utgard na východ a oba světy byly odděleny řekou a lesem.
...pokračování příště
|
